Horowitz vs. Žižek & Assange

More explosive than a box of TNT but still interesting and fun to watch. Enjoy!

Aka it’s all just the matter of perspective… and there’s nothing worse than not knowing that we actually agree with each other.

Je z toho marastu vůbec cesta ven?!

Jako výzkumník se fakt vždycky děsím něčeho podobného, co vyjde na veřejnost a média to prezentují jako bernou minci, čili toto si myslí veřejnost, tzn. toto je pravda. Opomeňme teď, že pravda je něco natolik abstraktního, že závisí vždy na subjektivním úhlu pohledu a v závislosti na tom nemůže existovat sama o sobě a pojďme se soustředit na podstatu problému.

Jak říká můj oblíbený filozof Slavoj Žižek (a teď volně parafrázuji), problémem dnešního politického systému nejsou špatné odpovědi, ale odpovědi na špatné otázky, které vedou pouze k zacyklení problému. Reálným východiskem tedy není začít odpovídat správně (tzn. jakou stranu volit), ale začít klást správné otázky (tzn. zamyslet se nad tím, jaký je systém, v rámci něhož volíme, ať už kohokoli).

Z grafu nahoře ilustrujícího preference předčasných voleb u české veřejnosti vypracovaného agenturou Median je patrné, že zde dochází k mocné dezinterpretaci problému současné politiky právě tím, že se kladou špatné otázky. Co tento graf vlastně znamená? Na první pohled se může jevit, že je zjištění jasné, tedy jak prezentují sama média, že si necelých 71 % občanů přeje předčasné volby. Ale kde je kontext? Kdo se zabývá tím, zda předčasné volby v této situaci opravdu pomohou něco vyřešit? A jsou předčasné volby opravdu tím správným řešením pro tuto zemi pouze proto, že agentura vypracovala šetření, na jehož základě je toto možné tvrdit?

Spíše bych se tady zabývala implicitním sdělením tohoto grafu, protože to je to, co je zde doopravdy důležité. Implicitně z tohoto grafu vyplývá: Lidé jsou nespokojení. Lide volají po změně. Lidé jsou otráveni z politiky. Lidé ztratili důvěru ke své vládě. Lidé chtějí, aby cítili, že pro ně vláda opravdu něco dělá. A pro to, aby se vláda projevila jako účinná a důvěryhodná, potřebuje stabilitu, jelikož jinak budeme každé dva roky řešit, zda budeme mít předčasné volby, či nikoli.

Tzn. jaký je tedy verdikt? Lidé nechtějí předčasné volby. Lidé chtějí stabilní vládu, jíž budou moci důvěřovat. Tzn. pravý opak toho, co se zde prezentuje jako nezvratitelný fakt a hlas lidu.

Toto mě právě na podobných průzkumech veřejného mínění nesmírně irituje – totální dezintepretace toho, k čemu mají průzkumy sloužit. Průzkum je sám o sobě pouze indikátorem (ať už v mém případě trhu, nebo u jiných sociologických subjektů nálady ve společnosti) a jako takový má vždy pouze takovou výpovědní hodnotu, jakou mu sami přisoudíte. Průzkum je nástrojem, nikoli faktem. Výsledky průzkumů jsou vždy až důsledkem dění ve společnosti, nikoli jejich příčinou.

To znamená, abychom příčinu odstranili, musíme se zabývat tím, co je za daty a jakým způsobem je máme interpretovat, abychom se dostali ke kýženému výsledku. Někdy je tím výsledkem uvedení nového výrobku na trh, někdy preference vizuální identity testované služby, někdy upevnění vlády a návrácení kredibility politice. Výsledkem může být cokoli, ale výzkum je vždy pouze indikátorem toho, co si společnost v dané chvíli myslí. Na to proč a jak toto vnímání zvrátit už si musí přijít sami politici…

Demos kracien? Ne. Alibismus kracien!

Tak Bárta nepude. Ani heverem. Zajímavý. Není to tak dlouho, co říkal, že bude-li odsouzen (což podle mého soudu byl), vzdá se svého postu ve vysoké politice. Teď nám ale tvrdí, že post ve sněmovně není vysoká politika a že na něj rezignovat nehodlá viz dnešní článek na Novinky.cz.

Tak teď tak trochu nevím, co si o tom mám myslet. Snad jen jediné, že nám v Česku nevládne demokracie, ale alibikracie. To jest vládne nám tu alibismus. Myslím, že nejpronikavější to vlastnost soudobé české společnosti.

Alibismus mimo jiné pramení také z nedostatku sebereflexe, svědomí a neschopnosti přiznat odpovědnost za vlastní činy. A taky neexistence jakéhokoli regulačního orgánu, který by alibisty dotlačoval k tomu, aby odpovědnost za svoje činy uznali.

To, co se děje se soudobou českou politickou scénou, lze bez špetky přehánění nazvat hyperrealitou. Přehlídkou z panoptika, jež se už dávno vzdálila svému předobrazu, tzn. reálně ukotvené politice vycházející z práv a povinností konající něco smysluplného pro tuto zemi, s čím by se lidé ztotožňovali a brali to za své. Teď tu máme víceméně tři subjekty – lid nespokojený se svou vládou, obraz toho, co si vláda myslí, že dělá a to, co si o ní myslí, že dělá lid. Bohužel vezmeme-li v úvahu volební právo lidu České republiky, to třetí je to, co je pro budoucnost naší země to důležitější, než to, co si o tom myslí politici.

To, co by nás všechny mělo zajímat nejvíce, je důvěra občanů, kterou politici a média svým každodenním koloběhem předvádění trivialit jen zdatně ubíjejí. A důvěra není bohužel něco, co je tak jednoduché získat zpět. Důvěru navrací jenom každodenní dokazování slov skrze činy. A jak se lid dozví o činech politiků? Skrze média.

Proto prosím české politiky a česká média, aby si toto uvědomili a reflektovali dění, které má reálný dopad na budoucnost této země a přestali se utápět v reflektování o šaškárnách, lidském egu a verbálních přestřelkách. Ano, budeme vaše tištěné náklady kupovat i tak, ale s odporem, protože sice chápeme, že negativita je jedna z hlavních zpravodajských hodnot, ale nám to na klidném spánku ani národní hrdosti nepřídá…

Žižek Speaking at Screening Thought talk

Great Žižek’s speech at Screening Thought talk with Paul Taylor, Senior Lecturer in Communications Theory at the University of Leeds…

Remain seated till the very end, it’s really worth seeing.

One quote for all: “I will now argue against all that believe this ideology of ‘be true to yourself’. Truth is like love, you are by definition always injured by truth. So I think my ethic is totally opposite. It’s not to get rid of external obstacles, and just go deep into yourself. No, if I go deeply in myself, I find shit, there’s nothing interesting. The true ethical call is fight against yourselves. Go over you. Truth hurts. Truth is a painful encounter. Truth is needed as a first step to shatter you somehow…”

More to be found in the article in Ceasefire Magazine here.

Gendertyping 2.0.

If a man spends a lot of time on social networks and publishes any rant that just crosses his mind, he’s seen as a wise man, visionary and an opinion leader worth following.

If a woman does the same, she’s seen as unreasonable, pathetic and having not much personal life.

Justice? Anyone?

It is so funny how gender stereotypes will just never extinct from our society. They are always just moving the way, which becomes important within the framework of social paradigm we currently find ourselves influenced by.

So the fact that women have freed themselves from the kitchen, don’t perceive a new washing machine as the biggest blessing in life anymore, have a career and make decent money has nothing to do with social equality simply because it is not the epicenter of people’s attention anymore.

It is always the communication shift (at least in my belief truthful to legacy of mediacentrism), which has a profound impact on setting the dominant agenda in the society. People’s main attention thus always shifts towards the communication channel perceived as dominant in the society. In other words, where communication flows, there your interest goes…

In this perspective, we as a society have still so much to do in terms of fighting the preconceived perceptions about one and another. And shamefully for us, this battle will never be over… All we can do is just accept each other for who we really are as individuals and the beliefs that we stand for and not get the “battle of sexes” sneak in all that much to influence how we perceive the other person and most importantly ourselves.

25 Horribly Sexist Vintage Ads

For me as a person who researches gender stereotypes and gender ideology in advertising, it is always fun to watch how brutally misogynic advertising used to be once upon a time…

Here’s the best of the worst sexist ads in the history of Anglo-Saxon advertising:

Taken from: http://www.icanhasinternets.com/2010/05/25-horribly-sexist-vintage-ads/vintageads25/

Is Klaus Tender Enough?

I was doing my daily online news media routine this morning and encountered this jewel at Novinky.cz (this site has been really filling us up with ad lapses lately…).

I was wondering is Klaus tender enough for Milka? Has he dared for the tenderness? Is he eating Milka? And if yes, would he share this news with us?

Then I realized what it was really about: Klaus has dared to share with us the joyful news that he would have torn his hand off for the pen he had mysteriously made disappear in Chille. Aha ok that makes sense. Well, as long as you did so tenderly I really don’t see a problem with it…

This is one of the things that advertisers should ALWAYS pay attention to but no one does: the thing called context advertising.

It really goes all down back to semiotics as our understanding of the contents and their meanings is ultimately being created by the contexts and frameworks of other information accompanying the main message. In photography the charm of the unwanted would be called a juxtaposition. Here we just have to accept the mere fact that the technology has the upper hand over us… Sometimes.

On Strategic Reputation Management

Cristina Muntean, a former editor-in-chief of Czech Business Weekly really inspired me tonight at the Prague networking meeting with her captivating speech on strategic reputation management basically summing it all up into one single phrase:

“You Are What You Communicate.”

But what got me thrown much more was the almost infectious optimism of a person who has managed to overcome all the obstacles in their career and was energized by the happiness she radiated all around the room. Especially in Prague where people are generally held back with skepticism this is really rare to see: a person who is literately putting it all out there in hoping that others will follow, overcome their inner fears and change their lives for the better as well.

I certainly will think about it, and already now can say that I will strive to find answers to some of the questions she posed in order to live a happier and more rewarding life. And actually, you all should do the same…

Ok, so the bullets (however tedious they might sound – but hey the most effective and truthful things in life usually are tediously simple…) she posed are:

1. Find out who you are. Not a cliche at all. You’d be surprised how many people in their 40s or 50s still haven’t gotten that one figured out… Take your time and think about it. Once you do have that one off your table, you are one half ready to become a person you always wanted to be.

2. Find out what you want. That is what you want out of your life, others and most importantly from yourself. This is the second half of the task in order to live a happier and more fruitful life. Cristina said that the poisonous negative energy radiating from most of people is mostly result of their unhappiness and inability of making the right decisions. Which leads to the third point…

3. Do not suffocate yourself with prolonging the dilemma. Choose, make a decision and move forward to your future. In staying within the dilemma situation you are only robbing yourself off the energy you might actually invest into creating something new and much more rewarding. Again, truthful to unproductive work environment, boring job tasks, unhealthy relationships or add whichever else is valid for you…

4. Be happy. Once you get over the first three bullets, the feeling of weightlessness and freedom should occur spontaneously quite soon after. Remember that happy people always know why they are happy if you ask them, it’s only the unhappy people who can not articulate the reason of their unhappiness. The weight will collapse off your shoulders and you will finally be able to breathe again. And now with knowing who you are and where you wanna go in life and what you want to succeed in. And that feeling is simply priceless!

Thought of the day: Economy of a relationship

Economy of a relationship is essentially opposite to that of a market.

On the market, we mostly invest in what can generate us the biggest revenue in the future.

In relationships, we usually invest most in those who give us back the least in trying to outweigh the natural imbalance and make the relationship work.

Thus the dynamics of market and human relationships is opposite.

Interesting enough considering that markets are only constituted of people as well…

Truth about creating success

Lately, I’ve been thinking about the meaning of success. What does it really mean to be successul and how do we tell whether we are successful or not.

Success’ nature I think is very similar to the nature of happiness, for which there are 2 moments which are incredibly truthful:

1) We learn we are happy upon losing the source of happiness, thus we can ever only know we were happy but not that we are.

2) It is about the pursuit. Happiness really is about the pleasant feelings of self-fulfillment along the way, it kind of evaporates once we get where we wanted and then have to set up new goals for ourselves in order to become happy again.

In my perspective, success is a) something completely subjective and b) completely random as usually the more we push in order to become successful, the less we actually succeed in getting there.

So it’s really much more about the path we follow and means we take in order to achieve our goals rather then the eventual results of our endeavors.

Which reminds me of a really nice article I encountered at CreativeSomething.com blog and which I entirely agree with:

“Creative people need to create, it’s regularity what makes us feel purpose in life. So even if we do sell that big painting, or if we create something that millions of people around the world use, the measure of success isn’t there.

Sure, if you do any of these things you’re going to feel great, but after some time the feeling will fade and you’ll realize that you have to keep creating in order to pursue that feeling of “success”.

The real measure of creative success, I think, is the ability to create without restrictions. To spend your days doing the work that makes you happy, even when it fails.

That’s real creative success: the ability to create unrestricted.“

So people get out there and create because only creation leads to happiness and success. But not in its outcome valued by others, but in the perpetual creation enriching ourselves. From the inside.